Zatímco jsme čekali na příjezd Elary, Zarek mi kotník obalil sáčkem mraženého hrášku. Každých pár minut ho měnil, aby noha zůstala v chladu. Led utlumil bolest natolik, že jsem ji chvílemi necítila, nebo si na ni možná mé tělo jen zvyklo.

Elara dorazila skoro po hodině, zbrocená potem a v lékařském plášti. Předpokládala jsem, že právě přišla od něčeho nebo někoho důležitého.

„Moc se omlouvám, byla