Po celý den jsem se skrývala ve svém pokoji. Nessa mi sice přinesla oběd, ale nedokázala jsem do sebe dostat ani sousto. Cítila jsem nepopiratelnou vinu za to, co jsem Sloane udělala, a nedovedla jsem si představit, jak asi snáší mou přítomnost v domě.

Nastal večer a já už si snad tisíckrát nacvičila řeč, kterou jsem chtěla Zarekovi přednést. Počkám, až budeme večeřet, a pak mu poděkuji za všechno