Zarekova slova mi zněla v hlavě a první, co jsem udělala, bylo, že jsem zamířila do matčiny pracovny. Nezaklepala jsem, prostě jsem vzala za kliku a vešla. Viděla jsem, jak na mě povytáhla obočí, ale neřekla nic. Místo toho zavřela dokument, na kterém pracovala, a vzhlédla ke mně.

Zavřela jsem za sebou dveře a posadila se naproti ní. Mlčela a prohlížela si mě skrz své husté řasy. Z intenzity jejíh