POHLED KAELIE

Stála jsem před velkými dvoukřídlými dveřmi, které vedly do otcova pokoje, a zírala na ně. Zarek stál těsně za mnou a neřekl ani slovo, ale ani nemusel. Byla jsem si téměř jistá, že slyší a cítí každou myšlenku, která mi v tu chvíli probleskla hlavou. Pomalu jsem zasunula klíč do zámku, zatlačila do dveří a první, co mě napadlo, bylo, jak je ten pokoj obrovský.

Postel by se tam pohod