Z POHLEDU KAELIE

Chvíli trvalo, než mi ta slova došla. Několikrát jsem zamrkala a snažila se uvědomit, jestli opravdu řekl to, co jsem si myslela. Zarek se ze šoku probral rychleji než já, protože než jsem se vzpamatovala, už na lidi štěkal rozkazy. Neslyšela jsem nic kromě zvonění v uších. Bylo to tak hlasité, že jsem si chtěla uši vytrhnout, ale věděla jsem, že by to nepomohlo.

„Kaelie,“ Zarek s