POHLED KAELIE

Cestu do síně rady jsem si stěží pamatovala. Byla jsem tak ztracená v myšlenkách, že všechno ostatní mi připadalo nedůležité. Má mysl byla bludiště a já nevěděla, kde je východ. Našla jsem Zareka přecházet sem a tam přede dveřmi, a jakmile mě uviděl, tváří se mu rozlila úleva. Natáhl se ke mně a já mu na oplátku věnovala malý úsměv.

„Zvládneme je,“ ujistila jsem ho.

Nebyla jsem zvykl