POHLED ZAREKA

Vítr mi při běhu šlehal do srsti. Neběžel jsem nejrychleji, jak jsem dokázal, protože kdybych to udělal, hra by skončila během pár vteřin a já ji chtěl natahovat tak dlouho, jak jen to půjde. Štvanice byla na tom všem nejzábavnější. Díky ní pak dopadení stálo za to. Viděl jsem její světlou srst, jak se proplétá mezi menšími stromky. Skutečně si vzala mé rady k srdci a volila cesty, k