POHLED ZAREKA

Hned potom jsme vytuhli. Nebyl jsem si jistý, jestli to bylo tou intenzitou, nebo těmi oslepujícími emocemi, ale prostě jsme usnuli. Bylo to dobré – nemuset se bát, že přede mnou uteče, a nemít pocit, že se ji marně snažím udržet. Všechno na tom usínání s ní bylo povědomé: jemnost její kůže, to, jak do mě zapadala, a teplo jejího těla přitisknutého k mému. Spal jsem lépe než za celou