POHLED KAELIE

Pohlédla jsem na Zareka, ale on mlčel. Měl rty pevně sevřené a díval se přímo na sirénu. Skoro jsem viděla, jak se mu v hlavě otáčejí kolečka, a pokusila jsem se k němu promluvit skrze mentální pouto, ale jeho hradba byla pevně na svém místě. Podívala jsem se na Tessu, která měla v očích slzy a v každém rysu tváře vepsané obavy.

„Dostanu nás odtud,“ zašeptala jsem jí v hlavě. „Slibuj