DEVÁTÁ KAPITOLA

POHLED SIENNY

V autě bylo hrobové ticho. Jediné, co jsem slyšela, byl můj vlastní roztřesený dech. Roman neřekl ani slovo. Ani jednou. Ruce svíral na volantu tak pevně, až mu zbělely klouby, a jeho čelist – bože – jeho čelist byla tak zatnutá, že to vypadalo, jako by měl každou vteřinu vybuchnout.

Vůbec jsem si neuvědomila, kam jedeme, dokud jsem neuviděla silnici, po které jsme