KAPITOLA 41

Pohled Sienny

„Romane...“ vydechla jsem, hlas mi byl sotva slyšet. „Co tady děláš?“

Neodpověděl. Nemusel. Způsob, jakým se pohyboval, mi řekl všechno. Beze slova ke mně vyrazil, popadl mě za zápěstí a vytáhl mě na nohy.

Julian okamžitě vstal, zmatený a napjatý. „Hej! Co to má sakra být? Kdo sakra jste? Pusťte ji.“

Roman na něj ani nepohlédl. „Nepleť se do toho.“

„Je tu se mnou,“ řekl