KAPITOLA ČTYŘIADVACET

Pohled Romana

„Do prdele!“

Udeřil jsem pěstí do kachličkové zdi tak silně, až ten chlap, co právě vcházel – nějaký chudák, co si chtěl jen ulevit – o krok uskočil.

„Hej, kámo, jsi v pohodě?“

Ani jsem se na něj nepodíval. Jen jsem si prohrábl vlasy, těžce oddychoval a pak znovu udeřil do zdi.

Do prdele. Do prdele. Do prdele.

Co jsem to sakra udělal?

Odešla. Ona sakra odešla.