KAPITOLA 54

POHLED ROMANA

Tiše jsme se oblékli a jakmile jsme byli připraveni, vyrazili jsme k Zaneově škole. Řídil jsem jednou rukou na volantu a druhou jsem se občas natahoval, abych se dotkl jejího stehna nebo pohladil její ruku. Jen abych si připomněl, že je skutečná. Že je tady. Se mnou.

Zastavili jsme před školou, ale než jsme stačili vůbec vystoupit z auta, vyšla ven jedna ze zaměstnankyň