KAPITOLA 58

POHLED SIENNY

„Sienno.“

Byla jsem už v polovině chodby a marně se snažila dýchat. Ruce se mi třásly, když jsem si z očí stírala slzy, které prostě nechtěly přestat téct. Když jsem uslyšela své jméno, ztuhla jsem – ne proto, že bych ten hlas poznala, ale proto, že jsem upřímně nečekala, že si mě v tu chvíli někdo vůbec všimne, natož aby na mě promluvil.

Pomalu a neochotně jsem se otoč