KAPITOLA 87

ROMANŮV POHLED

Poté, co jsem z její pokožky opláchl poslední zbytky mýdla, vypnul jsem sprchu a sáhl po nejbližším ručníku. V mém náručí byla vláčná, oči jí těkaly, rty měla oteklé od přílišného líbání a sténání, tělo se jí chvělo vyčerpáním. Jemně jsem ji osušil, pomalu a opatrně, jako by byla ze skla. Každý centimetr její kůže si zasloužil něhu poté, jak jsem si ji vzal, jak se mi