KAPITOLA 89

POHLED SIENNY

Probudila jsem se díky jemnému polibku na rty a tichému, chraplavému „Dobré ráno, broučku“ od Romana. Rozlepila jsem oči a on tam stál u postele s podnosem s jídlem v rukou a vypadal, jako by nespal ani vteřinu. Vlasy měl mírně vlhké, oči těžké a v jeho přítomnosti bylo něco tichého, jako by se snažil držet pohromadě, ale už na to neměl sílu.

Párkrát jsem zamrkala, dezori