KAPITOLA 103

POHLED ROMANA

Nechápal jsem, jak to, sakra, že jsme ještě naživu. Auto bylo na střeše, úplně na odpis, všude sklo, kov zkroucený a roztrhaný jako papír. Na vteřinu bylo ticho, až příliš velké ticho, dokud jsem zepředu neuslyšel Dexterův omámený hlas.

"Alfo... Luno...?" zachroptěl a zakašlal, když se snažil pohnout. Jeho ruka zatlačila na splasklý airbag a já viděl, jak se bolestivě