KAPITOLA DRUHÁ

Z POHLEDU ZANEA

„Nepozveš nás dál?“

Matčin hlas mě vytrhl z té posrané spirály, ve které byl můj mozek uvězněn. Jen jsem tam stál jako zatracená socha, ručník mi sotva visel na bocích, z hrudi mi ještě odkapávala voda a já zíral na tu jedinou dívku, o které jsem si myslel, že už ji nikdy neuvidím. Milu.

Mou mladší sestru.

Rychle jsem si odkašlal, přinutil ramena, aby se uvolnila,