KAPITOLA 6

Z POHLEDU ZANEA

„Zane.“

Její hlas prolomil ticho, ale já se na ni nedokázal ani podívat. Ruce se mi už třásly, hruď mě pálila, jako bych právě spáchal ten nejneodpustitelnější hřích, a možná jsem ho i spáchal.

„Tak strašně mě to mrzí, Milo. Do prdele… tak strašně mě to mrzí. Neměl jsem to dělat.“

Pobíhal jsem tam jako blázen, prohrabával si vlasy, zatímco druhou ruku jsem svíral v pěst.