KAPITOLA 54

POHLED ZANEA

Ve chvíli, kdy jsem jí ten šátek strhl z krku, se můj svět zastavil. Znamení, které jsem Mile před týdny dal, tam nejenom bylo, ono zářilo – ohnivě rudou barvou a pulzovalo, jako by mělo vlastní srdce. Z její kůže se líně vinul dým a na jednu děsivou vteřinu jsem si myslel, že mi vzplane přímo v náručí.

„Milo! Zlato, zůstaň se mnou!“ vykřikl jsem a tiskl ji k sobě, zatímco