KAPITOLA 57

POHLED MILY

„Milo…“ Zaneův hlas byl jemný, když mě našel venku na zemi, kolena přitažená k hrudi a obličej schovaný v dlaních. Tělo se mi třáslo vzlyky, které jsem nedokázala ovládnout, a i když jsem ho slyšela, i když ho část mě chtěla odehnat, ani jsem se nepohnula, když se ke mně sklonil a natáhl se pro mě. Jeho ruce byly na mých pažích teplé a pevné a bolelo mě víc než cokoli jin