KAPITOLA 92

POHLED MILI

Příští ráno jsem se probudila celá rozlámaná – na těch špatných i těch správných místech – a chvíli jsem se ani nepohnula. Bála jsem se toho. Teplo, které mě hřálo na zádech, působilo až příliš skutečně na to, aby to byl sen, a když jsem mírně otočila hlavu, uviděla jsem Zaneovu paži přehozenou přes můj pas. Jeho ruka spočívala na mém břiše, jako bych tam patřila. Srdce mi