Čekám ve foyer už snad deset minut a cítím, jak mi dochází trpělivost. Nejsem zvyklý na to, aby mě kdokoli nechal čekat. Právě když mám pocit, že vzteky vybuchnu, zaslechnu cupitání malých nohou, ale nepřivítá mě Elařina vůně. Místo toho mě zaplaví vůně růží po prvním jarním dešti.

„Králi Alaricu,“ pozdraví mě Danteho krevní otrokyně a ukloní se v pase.

Snažím se v paměti vylovit její jméno. Sloan