Muž se uchechtne a zasměje se buď mé odpovědi, nebo mému pokusu vymanit se z jeho sevření. Srdce se mi zastaví, když uslyším slabou ozvěnu kroků blížících se k nám.

„Prosím, prostě mě nechte jít.“ žadoním na muže, oči se mi zalijí slzami, když k němu vzhlížím, ruce se mi chvějí strachy tím víc, čím blíž kroky jsou.

„Promiň, kotě, to nepůjde. Víš, přišel jsem za Gaelenem s prosbou, které nevyhoví