**Leandro**

Říct, že už toho všeho mám plné zuby, by bylo slabé slovo. Den za dnem jsme hráli tu samou zatracenou hru. Horko a chlad. Přitahování a odtahování. Když jsem po něm šel, hrál nedobytného. Když jsem couvl, připlazil se zpátky, oddal se mi jen natolik, aby mě nažhavil, a pak zase utekl. A ten cyklus se opakoval stále dokola, v nekonečné honičce kočky s myší.

Zpočátku to bylo vzrušující –