**Soren**

„Proč jsi tak předvídatelný, Sorene?“ Jeho hlas prořízl mé myšlenky jako čepel.

Otočil jsem se, zaskočený tím, že mě už pozoruje, příliš bdělý, příliš vnímavý. Jeho pohled se do mě vrtal, jako by viděl každou jednotlivou myšlenku, která se mi honila hlavou. „Vážně tak moc nenávidíš to, co ke mně cítíš?“

Hruď se mi sevřela. V hrdle se mi usadil uzel bolesti a lítosti, který mě dusil dřív,