**Soren**

Nespal jsem. Ne doopravdy.

Pokaždé, když se mi víčka klížila, zvuk Leanovìho dechu mě přitáhl zpátky. Musel jsem dál poslouchat. *Musel*. Protože kdybych přestal – kdyby mě přemohlo vyčerpání – byla tu šance, že až se vzbudím, už dýchat nebude.

Oheň v pozadí tiše praskal, ale teplo ke mně nedosahovalo. Tělo mě bolelo, svaly jsem měl ztuhlé z toho, jak jsem u něj celé hodiny ležel schoule