**Leandro**

Posledních pár dní bylo… zvláštním způsobem dokonalých.

Každé ráno přesně kolem deváté se Ren objevil jako hodinky – čerstvě oholený, převoněný a v tom svém nemocničním domácím oblečení nesmyslně pohledný. Napochodoval dovnitř s vydezinfikovanýma rukama, maskou na obličeji a tím samolibým jiskřením v očích, jako by mu patřil svět. A on mu patřil. Patřil mu můj – až doteď – posraný, nef