**Soren**

V tom pokoji jsem nemohl dýchat.

I přes otevřené okno a sterilní nemocniční vzduch mi připadalo, že se kolem mě dusí atmosféra. Cítil jsem otcovu přítomnost jako bouřkový mrak – prozatím tichý, ale hrozící každou chvíli udeřit. Každý jeho krok, každý pohled mým směrem mi svíral hruď. Nic neříkal. Nemusel. Stačilo, že tam byl, přecházel u dveří s telefonem v ruce a vyřizoval jeden hovor z