**Soren**

Nemohl jsem spát.

Snažil jsem se. Ležel jsem bez hnutí. Zíral jsem do stropu. Poslouchal jsem tiché tikání hodin, pomalý šum nemocniční chodby venku.

Jen kratičká procházka mě dělila od zdravého rozumu, od vzduchu, který jsem potřeboval, od konce všeho mého trápení. Nepohnul jsem se. Jesper seděl v křesle ve vedlejším pokoji. Jako ostříž mě sledoval – hlídal mě.

Využil chvíle, kdy jsem š