**Soren**

Vrátil jsem se do svého pokoje. Myslím.

Připadalo mi to spíš tak, že jsem v jednu vteřinu stál u Leanových dveří a v tu další jsem se vznášel v jakémsi vakuu bez barev, bez struktur, bez podlahy pod nohama. Otupělý. Bezcitný. Prázdný.

Chodba se rozmazávala. Stěny se hýbaly. Světlo bolelo.

Ani si nepamatuji, že bych otevíral dveře, ale nějak jsem skončil na posteli – plně oblečený, stále