**Soren**

Opatrně jsem se na ni podíval – byl jsem vděčný, dojatý, ale také trochu podezřívavý ohledně její velmi neobvyklé přítomnosti.

Chvíli stála uprostřed mého pokoje a zírala na mě, jako bych byl zároveň to dítě, které kdysi chovala v náručí, i cizinec, kterého nechala vyrůst za sklem. Prsty si nervózně pohrávala s okrajem rukávu. Vlastnost, kterou jsem po ní zdědil a kterou jsem ji neviděl