**Soren**

*„Mého syna…“*

Ta slova neměla mít takovou ozvěnu.

Nepřišla od muže, kterého jsem celý život nazýval otcem.

Přišla od Jespera.

Jespera.

Stoického. Tichého. Vyrovnaného Jespera.

Muže, který tu byl vždycky – v mých nejhorších i nejlepších chvílích, v každém stínu, pod kterým jsem se zhroutil.

A teď…

Podlomila se mi kolena. Vrávoravě jsem se opřel o zeď, rukou jsem svíral hranu stolku, abyc