**Leandro**

Můj bože…

Mé zlato si myslelo, že ho opouštím?

Zíral jsem na něj, na to, jak se mu třesou ramena a řasy má slepené slzami, a cítil jsem, jak mi srdce v přímém přenosu puká. Ruce se mu třásly. Hlas měl tak tichý, tak zlomený.

*Opustit ho!*

To v tomto vesmíru nebylo ani v nejmenším možné.

Natáhl jsem se přes ten prostor mezi námi a vzal jeho tvář do dlaní, jemně, jako by se mohl roztříšt