Callumův pohled

„To jsi byl v esemeskách vždycky tak hroznej?“ ptá se Reid, když vejdu, vstane z pohovky a políbí mě. Sklouzne rukama pod mou košili a nahoru po mém hrudníku. Svaly se mi pod jeho studenými prsty napnou, ale není to nepříjemné. Nakloním se k němu a polibek mu oplácím.

„Jo, minule jsme si moc nepsali. Naše prsty byly až moc zaneprázdněné,“ odpovím chraplavě a jednou rukou ho obemknu