Rhettův pohled.

Vracím se na kolej, pomalu, můj vztek se proměnil v něco jiného, v něco, co odmítám pojmenovat. Je to husté, obklopuje mě to jako studená deka a já se přistihnu, jak se objímám kolem pasu.

Takže tohle je konec, co?

Chvíli stojím před kolejí, jen tak pro nic za nic. Jakmile půjdu dovnitř, budu muset začít balit. Budu si muset najít jiné bydlení. Tak blízko u trati už takhle pozdě v