Rhettův pohled

Zavřu dveře od koleje a vejdu dovnitř, Callum jde přede mnou.

Zamíří ke své posteli a já ho následuju, tašku, kterou mu nesu, položím k nohám postele. Opatrně se spustí dolů a vyhoupne nohy na lůžko.

„Nejdřív si sundej boty,“ řeknu automaticky.

„Ugh, už zase!“ zasténá teatrálně a hodí hlavu dozadu. „Nemůže mít zraněný muž chvíli klidu?“

„Je mi jedno, jestli jsi byl zraněn v žáru bit