Callumův pohled

Wejdeme do pokoje na koleji a v tichosti si sundáme batohy a boty.

Pokoj je takový, jak jsme ho nechali, trochu rozházený, ale jinak čistý, a mě zaráží, jak se můj život zdá být nezměněný, i když mám pocit, že se uvnitř tříštím na kousky.

Určitě přece musí existovat nějaký fyzický projev téhle strašné věci, která se stala.

Určitě!

Dojdu ke své posteli a urovnám prostěradla, přičemž