Pohled Calluma

Klepání na dveře nepřestává a trvá mi snad tři celé minuty, než mi dojde proč. „Callume?“

To je Rhett. Oči mi vyletí nahoru, i když se můj mozek sakra brání. „Okamžitě otevři ty dveře!“

Zasténám, ale už stojím a jdu ke dveřím. Když je otevřu, mžourám proti světlu, které vniká z chodby. Kolik je hodin?

Otevřu oči na Rhettovo odfrknutí. „Obleč si triko, musíme jít.“

„Jít?“ zachraptím.