Rhettův pohled

Táta si nakonec povzdechne, takovým tím povzdechem, který říká, že je do něčeho nucen proti své vůli, ale ví, že mám pravdu.

„Udělej z toho šest let.“

Cože? Čelisti sevřu tak pevně, až mě rozbolí zuby. Ta drzost toho člověka!

On mi ty peníze ani nedává, musím se k cílové čáře prodrásat sám, a on si ještě klade podmínky? Tlačí na víc? Chce ze mě vyždímat i tu poslední kapku jako z ov