Rhettův pohled

Jedeme sanitkou do nemocnice. Siréna nade mnou vyje jako raněné zvíře. Blikající červená světla se rozmazávají po kovovém stropě a já počítám záblesky, snažím se v nich najít nějaký řád, snažím se mít pocit, že se tak úplně nerozkládám na kusy.

Věděl jsem to. Bože, věděl jsem, že se to stane.

Jsem mimo hru.

Pořád jsem si na tu myšlenku nezvykl. Všechny ty hodiny, všechny ty drily, k