„Ne,“ řekla a měla potíže to prosté slovo vyslovit.

„Dobře. Kdyby ano, musel bych ho zabít, a momentálně se mi nikam nechce.“ Na rtech mu pohrával uličnický úsměv. Elena ho instinktivně sevřela pevněji. Ani ona nechtěla, aby odcházel. „To je v pořádku, holubičko. Dnes v noci nikam nejdu. Můžeš se uvolnit,“ uklidňoval ji.

„Jak vždycky víš, na co myslím?“

Viktor se na ni shora usmál a políbil ji na