Viktor se tiše plížil chodbou a nespouštěl oči ze dveří, které byly jeho cílem. Když k nim dorazil, opatrně otočil klikou a doufal, že nebude slyšet. Pak dveře jemně pootevřel v naději, že nevrznou. Ujistil se, že jsou promazané, a kdyby vrzy, někoho by sakra zabil. Dveře však bez hlesu vklouzly dovnitř. Vypustil zadržovaný dech a vstoupil do místnosti. Aňa Zarja Volkovová klidně spala ve své post