Vivienne stála na protější straně ulice a upřeně se dívala na svůj rodný dům. Nemohla vyhnat z hlavy vzpomínky na dětství, které se jí vracely. Jak byla tehdy nevinná, jak naivně vnímala život i lidi. V její mladé, nezkažené mysli byl život stejně prostý jako déšť, který se spustí, když mraky ztemní.

Bylo to přímo naproti tomu balkonu, kde se ve čtrnácti poprvé setkala s Prestonem; na tváři měl ši