Vivienne byla sotva probrala, když na svých rtech ucítila pár měkkých polibků, které jí do nohou vyslaly znecitlivující mrazení, a z rtů jí uniklo lehké zasténání. Zavrtěla se a otočila hlavu, otevřela oči a uviděla Sebastiana, jak sedí vedle ní.

„Veselé Vánoce, Vivi,“ zašeptal se zářivým úsměvem.

„Veselé Vánoce, Sebastiane,“ odpověděla, promnula si oči a dlouze zívla. „Kdy jsi vstal?“

„Před chvíl