Julian

Nakrčil nos. „Jak je to vůbec možné?“

Otevřel jsem pusu, že mu to vysvětlím, když mi pípla zpráva. Podíval jsem se na telefon a usmál se.

„Víš co? Musím jít. I když to byla osvěžující diskuse, doma na mě čeká něco lepšího.“

Výrazně se na mě zamračil. „Ty mě tady necháš?“

Usmál jsem se. „Budeš v pohodě. Najez se, dej si Bloody Mary a pak běž domů a vyspi se. Jsi nevrlý. Když jsi nevrlý, není