Julian

Když jsem šel chodbou ke své kanceláři, byl ze mě nový člověk. Měl jsem Tessu a udržím si i svou společnost. Život byl fajn.

„Dobré ráno, Noro,“ řekl jsem vesele.

Vzhlédla ke mně s únavou v očích. „Ehm, dobré ráno. Jste tu na stálo, nebo tudy jen procházíte?“

Zazubil jsem se. „Jsem tu na stálo.“

Uvolnila ramena. „Bohu díky. Máte co dohánět.“

Přikývl jsem. „Já vím, já vím. Jsem připravený.“