Christopher Lancaster si to rázoval do sídla Larkinových s líným úsměvem na tváři, kterým zdravil služebné, jež kolem něj procházely, pištěly a usmívaly se na něj.

„Pane Christophere Lancastere,“ pozdravil ho hlavní komorník a Christopher sebou trhl.

„Přestaňte se takhle zničehonic objevovat, Jamesi. Je to strašidelné.“

„Jsem mistr Brown, pane Christophere Lancastere. Říkám vám to už přes třicet