Procitla jsem, prudce se posadila na posteli a rozhlédla se. Oknem pronikalo měkké světlo, ale venku stále pršelo. Maksim už byl pryč a hodiny ukazovaly šest ráno. Už dlouho se mi nestalo, že bych spala takhle dlouho. Vstala jsem a urovnala přikrývky. Když jsem vyšla ven, překvapilo mě, že Maksim sedí u stolu s hrnkem kávy a tabletem.

„Dobré ráno.“

„Ty jsi ještě tady?“ Vyhrkla jsem dřív, než mi do