Dveře se okamžitě zabouchly a já si opřela čelo o Maksimovo. „Promiň, já nevím… já prostě…“

„Nikdy se neomlouvej, Sero. Jediný, kdo by se měl omluvit, je Arkadij.“ Maksim mi zvedl hlavu. „Za tohle ne.“

„Dobře,“ zašeptala jsem sotva slyšně.

Znovu mě políbil, tentokrát mě Maksim zvedl a přešel k pohovce, kam se posadil. Seděla jsem mu obkročmo na klíně a objímala ho. Jednu ruku měl položenou na mých